Název

Ze Špindlu na Labskou a dál... aneb toulání se po kouzelné krkonošské krajině, 24. 5. 2014

Popis

S kamarádkou Yvonkou jsme se vydaly dle únorového plánu do Krkonoš. Víkend sliboval zajímavé události v přírodě, vyčištění si hlavy od dětí a trochu turistického protažení. Vyrazily jsme s bezva náladou v sobotu v 7.50 z Černého mostu. Řidič autobusu byl silně rozladěn nefunkčností mašinky na lístky a vztekle do ni bouchal a nadával, že tuhle cestu jede poprvé a naposled. Tak jsme si hned říkaly, hlavně, aby nás v pořádku dovezl... Cesta krásně utíkala pod slušnou „palbou“ našich vět. Pěší výlet jsme započaly ve Špindlerově mlýně a pohodově jsme si stoupaly Labským dolem až na Labskou boudu. Batoh sbalený na 2 dny byl ze začátku nepříjemně těžký, ale pak se stoupáním a ušlými km pomalu zlehknul...:) Cestou jsme svačily, obdivovaly potok, stromy, výhledy, kameny a všechno možné, jak je nám dvěma vlastní. Ten největší stoupák pod Labskou nám na úzkém kamenitém chodníčku zpestřili blázni na horských kolech. Je to tam zakázané, Yvonku jeden málem sejmul a druhý uklouznul a už visel i s kolem nad srázem.. Po výstupu na Labskou jsme se rychle ubytovaly a ještě pod oblohou vypadající na pěkný slejvák jsme letěly k Prameni Labe. Pár kapek a už jsme byly zase v boudě... Ještě před večeří, nenabaženy tou vysokohorskou krásou jsme uskutečnily rychlou procházku k Pančavskému vodopádu. Příjemně unaveny jsme zasedly do restaurace, snědly večeři. V restauraci je poloprázdno a přetopeno, což nás krásně uklimbá. Z okna pokoje vidíme déšť přetínající sluneční paprsky, jdu vyfotit úžasnou duhu klenoucí se přes celé údolí. Ve 21 h uleháme do postele. Jen škoda, že Labská si nedochovala to kouzlo staré doby. Obsluha příjemná, ale není tam útulno, je tam cítit ten byznys, který ještě pokvete formou wellness a jiných hovadin a návštěvníci už asi pojedou příště autem až k boudě. Ať žije turistika a romantika. V noci jsem se budila a těšila jsem se strašně moc na zážitky dalšího dne.

Kategorie a štítky

Nastavení