Název

Výlet do R(r)áje, díl II., Letařovice, 21.6. 2020

Popis

Vzbudíme se někdy kolem 8 h a do 9 h si povídáme. Pak jdeme na snídani, zase do patra, protože dole snídají svatebčané. Nevěsta je ještě protivnější než včera. Proč, to nevíme. Naproti na sedačce leží kočka a pěkně kňourá. Ani tam nepustí Stáňu sednout. Pak nám přijde, že mečí, no vypadá divně. Majitel nám dává míchaná vejce, je jich snad 7, na tom talíři, pro každou z nás. Jsme fascinovány kočkou a Stáňa jen tak plácne: „Ještě aby tu porodila..“ Za deset minut z ní leze malé koťátko. Tedy, porod kotěte v přímém přenosu..:) Do toho přijde paní majitelová, Adéla, přinese přepravku a ručník a za chvíli je tam druhý zrzek.. No, tedy, bylo to moc zajímavé pozorovat. Po snídani se vypravíme do Letařovic, asi 2,5 km nahoru kolem pole. Je to půvabná osada, ve která měla Stáni rodina roubenku. Vzduch je čerstvý po dešti, všude mokro, mírně mrholí, ale na pláštěnku to není. Krásná procházka, fotíme se v poli, procházíme kolem JZD a kolem zdejšího krásně opraveného kostela se dostáváme až k té roubené chalupě. Tam si vlezeme na pozemek a koukneme, jak to tam všechno vypadá. Zdejší majitel o to příliš nepečuje a je to tedy pro Stáňu velmi smutný pohled. Krásné místo. Stáňa vypráví, co a jak tu kdysi bylo a rostlo a také něco o sousedech atd. atd. Jdeme na konec vesnice, a tam si povídáme s paní sousedkou. Se Stáňou vzpomínají na dobu dávno minulou. Začíná pršet, ale jde to, pole je mokré, cesta také, ale láká nás to do lesa, kde začínají růst borůvky. Pár si jich cestou nasbíráme. V lese je nádherně. Povídáme si nebo jen tiše našlapujeme lesní cestou a užíváme si úplného klidu. Boty máme promáčené. Na zpáteční cestě si dáváme před kostelem bagetu a cucneme si rumu na zahřátí. Místní hřbitov je také půvabný a Kostel svatého Jakuba Staršího je krásně opravený. Fotíme ho ještě z druhé strany a já bych šla ještě ráda do údolí. Mám ráda údolí. Stáně se úplně nechce, mně ano a tatínek Stáni nás poňouká, ať jdeme. A tak jdeme. Rozhodně to stojí za to. Dole jsou ještě nádherné chalupy. Pak projdeme vsí Trávníček a Hradčany, u jedné cedule ztratím krytku, tak se pro ni vracím. Držel ji list výše nad zemí opřený o sloup, na kterém byla cedule. Jsem ráda, že jsem ji našla. Pokračujeme pěkně do kopečka, cestou vidíme krávy s telaty a také pěkné rozlíceného býka, před kterým máme respekt. Další krásné roubenky a přes Hradčany se dostáváme nahoru k poli, od kterého jsme dopoledne odbočovaly na Letařovice. Krásný okruh. Je 18 h a do Dubu na pivko už nejdeme. Máme dost. Stejně tam prý Alena v 17 h zavřela, protože nebyli lidé.. Dokonce se vyčasí a my vidíme po příchodu do kempu vysílač Ještěd. Osvítí ho slunce. V kempu jsme samy, paní majitelová nám veze rychlovarnou konvici. Dáváme si čaj a malinové piškoty. Najednou máme pocit, že se čas zastavil. Já jdu ještě objevit ten opuštěný areál, kde bývaly tábory, pod námi. Je to v havarijním stavu. Procházím těmi chatičkami, které už zažily mnoho. Podlahy se vlní, nábytek je starý a místy rozbitý. Pracuje se na rekonstrukci, aby areál opět ožil. Má to tu zvláštního ducha. I Alena z hospody tu pomáhá. Večer hrajeme se Stáňou karty. Ségruška mě naučila „Autobus“, to mě moc bavilo. Dáváme si královskou večeři - buřt (studený), kousek šunky, sýr na rohlík a čaj s rumem. Pak také tančíme a posloucháme Svatební cestu do Jiljí, to se zasmějeme a příjemně usínáme kolem půlnoci.

Kategorie a štítky

Nastavení