Název

Víkendová pohoda na Labi, Litoměřice, Terezín, 17.–18. 10. 2015

Popis

Vlak nás brzy po ránu odvezl z Masarykova nádraží v Praze, kde bylo tuze syrovo, do Lovosic, kde nebylo o nic lépe. V tomto termínu zrovna probíhala úprava trati Lovosice - Česká Lípa, a tak jsme musely z Lovosic do Litoměřic, našeho výletního cíle, náhradní dopravou. Ranní mlha na Labi by se dala krájet. Kolem 9 h ráno jsme se ubytovaly v Hostelu sv. Štěpána, který je zajímavý tím, v jakých prostorách vzniknul. V budově bývalého teologického konviktu. Rozlehlá budova s učebnami mi učarovala svou historií vetkanou do zdí… Nově udělané pokoje jsou prostorné, akorát jsme dostaly pokoj s okny na hlavní ulici vedoucí na Prahu, takže tam frčel jeden kamion za druhým a naše okna byla navíc nad vchodem do hostelu, kde po celou noc “řádila” omladina. Nevyspala jsem se ani trošku. Co naděláte. Kouzlo kláštera ztratilo svůj význam i atmosféru. Spravila to až snídaně v neděli ráno. Ale to předbíhám. Teď hurá do města zahaleného mlhou s celkem nízkou teplotou. Nikde nikdo. Na náměstí vnímám několik historických domů. Jdeme do infocentra, kde získáváme cenné informace. Chystáme se totiž prošmejdit město skrz naskrz. Věž Kalich nám již nedopřejí, jelikož “už je 10 hodin v sobotu” a mlha, a tak odcházíme s několika info letáky na bleší trh, který je zatím v plenkách, ale kde pořizuji čepici a mikinu pro dceru a mám z toho radost. Útrata celkem: 50 Kč. Miluji atmosféru blešáků… V jedná kavárniččce se posilníme horkou čokoládou a zázvorovým čajem a jdeme dál. Po výstupu na věž Sv. Štěpána, kde nás čeká malebný výhled na kopce v okolí z části v oparu, se vydáváme hledat vhodné místo pro oběd. Pizzeria, kterou jsem našla na stránkách města, zeje prázdnotou a příliš nevzhledný vchod nás odlákal směrem na náměstí, kde se vhodným objektem stává Hotel Salva Guarda. Na nabídce dne stojí: Grilovaná pražma se zeleninou a šťouchanými bramborami a kulajda. Obojí ochutnávám a oblizuji se ještě celé odpoledne. Takovou dobrotu za pár korun jsem dlouho neměla. Atmosféru 30. let dokresluje architektura restaurace s krásným klenbovým stropem, elegantní číšník a swingová hudba. Cítíme se báječně a nechce se nám nikam. Nakonec se přemáháme a vydáváme se směrem na Hrad, který jako hrad vypadá, ale původní už má pouze obvodové zdi. Nehezky je na něj “nalepeno” nehezké kulturní centrum. Na Hradě ovšem probíhá výstava fotografií z Kyrgyzstánu, a ta je parádní. Do té přírodní krásy jsem se zamilovala okamžitě během prohlížení fotografií. Nádhera. I provedení fotografií se mi líbilo. Po výstavě míří naše kroky do Městského muzea na stálou expozici o historii Litoměřic a okolí a na výstavu “Od nohaviček k bikinám” - vývoji plavek a plováren v litoměřickém kraji. Výstava nás potěšila a pobavila a pomalu se chystáme na Výstaviště Zahrada Čech na Gastro Food Festival. Tam jsem ulítávala na tataráku z pohanky. Šla jsem si dvakrát přidat. Výborný recept, který nám servírovali dva úžasní kuchaři - senioři. Sympaťáci, kteří byli veselí a dělalo jim radost, že nám chutná. Naopak stánek s mexickou kuchyní nás nikterak nenadchnul, nejenže porce byly pidi, ale ani masová směs neměla tu správnou příjemnou chuť. Ochutnaly jsme sushi, gulášovku z čínské houby - výborná, pikantní, masná… Daly jsme si kafíčko a horkou čokoládu. Na závěr deci vína, které bylo tak silné, že nás rozesmívalo celou cestu až do čajovny na druhém konci města, kam jsme zamířily na sobotní rozjímání před spaním. Jak tam bylo kouzelně. Místa k sezení byla rozdělena bambusovými žaluziemi, každá skupinka, dvojice či jednotlivec tak mohl být sám se svým čajem a svými myšlenkami. Moc hezky jsme si s Dančou popovídaly. Krásné, sympatické místo. Doporučuji při vaší návštěvě města. Příjemně znaveny jsme dorazily na hostel, kde nás celou noc někdo budil… Nedělní ráno s mlhou a opět celkem nízkou teplotou nás po vynikající snídani vylákalo na výlet do Terezína, který je od centra města vzdálen něco okolo 3 km. Pěkná procházka, kde jdete chvíli alejí okolo golfového hřiště, vás dovede až k pevnosti na kraj Terezína. Město je celé zasmušilé, jako by dávalo pocítit ty útrapy, které se tu v dobách války děly. Má vážně zvláštní atmosféru. Naše cesta vedla do Malé pevnosti, kde jsme absolvovaly úžasnou prohlídku s pánem, který nám to všechno tak hezky vysvětlil a připomněl a poučil nás. Velký zážitek. Vězeň tam to opravdu neměl lehké. Nechtěla bych jím být ani na vteřinu… Oběd jsme nestíhaly, nechtěly jsme vynechat Muzeum ghetta. S velkým citem udělaná expozice této nepopsatelně smutné události. Nemohly jsme odlepit oči od všech těch údajů a informací, fotografií a obrázků dětí ze židovského ghetta. Jejich utrpení zaznamenané na papíře ať už formou kresby nebo básničky. Kolik nevinných dětí si muselo projít tím peklem… Draly se mi slzy do očí, bylo to tak naléhavé. Nikdy toto téma neusne, to prostě ani nejde… Navštěva Terezína mě nadchnula. Opět místo, které doporučuji. Nastal čas vrátit se pro kufry do hostelu a odejít na autobus. Naše poslední “sladká” zastávka byla v kavárně “Káva s párou”. Ocitly jsme se na bývalém nádraží - majitelé Plíhalovi, kteří milují železnice, si pořídili a opravili zchátralé litoměřické nádraží, které dnes slouží jako kavárna - velmi útulná a plná sladkostí a dobrých nápojů. Navíc slečny servírky byly stejně sladké jako ty dorty ve výloze. Byly oděny do krásných šatů a moc jim to slušelo. Sladká tečka na závěr jako rozloučení s tím poklidným městem na Labi. Jsem ráda za tento výlet, který jsme si s kamarádkou dopřály. Kam povedou naše další kroky někdy zjara? Ne-li dříve…:) Už teď vymýšlím plány na příště. V autobuse cestou domů přivírám oči a myslím na to všechno, co jsem zažila. A nebylo toho zrovna málo za ty necelé dva dny..

Kategorie a štítky

Nastavení