Název

Prázdniny v Lokti, 8.-11. 8. 2020

Popis

Náš prázdninový vpád do tohoto historického města měl dva jasné cíle. Za prvé ukázat toto západočeské městečko obklopené lesy Stáně a za druhé potkat se se ženou, která s citem vede zdejší Galerii Café. Před 5ti lety, po mé návětěvě tam, jsem jí poslala Dopis pro radost. Jitka mě zná pouze z naší korespondence. Čas osobního setkání měl tedy proběhnout letos v létě. Tady a teď...
8. 8.
Je to konečně tady. Prodloužený víkend mimo Prahu. V 8.50 nám jede Flixbus z Hradčanské. Řidič jede perfektně. V 10.40 jsme ve Varech. Z Dolního nádraží nám jede bus 23, což je místní linka. Dispečer mi řekne, že mě na tu městskou zastávku zavede. Říkám mu, že mi bohatě postačí, když mi ukáže směr. V 11.27 jsme v Lokti. Je teplo, krásné. Jdeme kolem té dominanty, hradu, až k náměstí a vidíme i náš hotel. Hotel Goethe. Jsme tam před 12 h, ubytují nás. Nevědí o nás, ale vše je ok. Pokoj v podkroví. Už zase na půdě. Ale ve starém domě a okna na obou stranách pokoje, tak to krásně větrá. Je prostorný a dá se tam udělat luft, tak jsme spokojeny. Vydáváme se do města na oběd. Skončíme v pizzerii vedle našeho hotelu. Dáváme si pizzu napůl. Je velmi teplo. Teploty šplhají nad třicítku. Po obědě jdeme na hrad. Fotím. Je tam hradní jarmark, malá akce, protože každoroční slavnosti byly zrušeny a udělal se jen malý jarmark, pár stánku na nádvoří hradu. Vydáváme se do Galerie Café za Jitkou. Tu ovšem nezastihneme. Dáváme si tam dort a kávu. Před Galerií hrají tři muzikanti. Milý Tom, milý Bob a zpívá s nimi holčina, její jméno nakonec neznám. Hrají hezky, je tam prima prázdninová atmosféra. Večeři kupujeme ve večerce a večeříme pod mostem s výhledem na hrad. Spát jdeme kolem 22 h. Město příliš nežije. A my jsme vedrem znaveny, ale spokojeny.
9. 8.
K ránu mě budí radniční hodiny, které obíjejí čtvrt, půl, tři čtvrtě a celou, občas počítám s nimi. Vzduch venku je příjemný. Obléknu se a jdu fotit ranní Loket. Je krásné slunce, poklidné prázdninové ráno, nikoho nepotkám. Kostelní ulice je přímo magická. Vracím se za Stáňou na snídani, která je obyčejná, ale hladovým holkám moc chutná. Obdivujeme obrázky Lokte ve zdejší hotelové kavárně. Po snídani vyrážíme do ulic, kde kupujeme levný porcelán, suvenýry a pohledy. Ptám se na Jitku, ale ta je v kostele. Na oběd jdeme do pizzerie na Růžku, kde mají výborné rizoto a dáváme polední klid na pokoji. Venku je velké teplo. Píši Jitce mejl, že jsem v Lokti a jestli nemá čas se potkat. Posílá mi své tel. číslo. Jdeme do penzionu Modrý svět, kde si dáváme výborný cheesecake a latte. Povídáme si se zdejší slečnou, je velmi sdílná. Píši Jitce a domlouváme se na setkání. Vyzvedne nás v Modrém světě a jdeme se projít zadem městem až k Ohři pod hrad a nakonec do našeho hotelu Goethe, kde Jitce chutná pivko. Seznamujeme se i s Jitky přáteli. Je to milé setkání a posezení. Chci si už od začátku pobytu splnit koupání v řece, a tak mi Tomáš, zdejší číšník a včerejší muzikant, radí, kde se pod mostem vykoupat. Jdu si pro ručník, koupu se na Evu, Stáňa mě fotí. Docela se zasmějeme. Vyplašíme místního rybáře, je to hradní pán, tak v našem věku. Je velmi nesmělý a milý. Vrátíme se na jedno pivko a jdeme do hajan. Setkání s Jitkou mě velmi potěšilo...
10. 8. výlet Svatošské skály - samostatná galerie
11. 8. Posledni den pobytu. Snídaně, zaplatíme a bagáž si můžeme nechat v hotelu. Je zase velké teplo. Vyrážíme do města, k Jitce do Galerie, sedíme u nich na terase do půl jedné, pak jdou s mužem obědvat. Jitka má velmi sympatického muže, věřím, že je jim spolu moc hezky. Domlouváme se na 14 h v Galerii, odkud nás Jitka zaveze na místní hřbitov, ukázat nejen pekaře loketských perníčku, na které má štempl, aby je mohla péct. Koupily jsme jí kamínek pro štěstí. Měla radost. Statečně bojuje s nemocí, která se jí opět, již podruhé, vrátila. Můj Dopis pro radost jí visí na nástěnce nad pracovním stolem. Už 5 let. Rychlý oběd Na Růžku, krátké pozdravení a rozloučení s Jitkou. S Loketskými perníčky a nasáklé létem tam pod hradem u řeky Ohře se vydáváme k domovu. Těším se, že se tam vrátíme třeba v období podzimních mlh, abychom zase ochutnaly Jitčiny perníčky při jedné z místních akcí. Třeba nám k tomu zahrají Cubitus. "Moon River".... Tolik milého nám zase ta návštěva výletního místa dala... Jsou tak kouzelné, ty cesty do neznáma...

Kategorie a štítky

Nastavení