Název

Malejovické léto, díl I., Posázaví, srpen 2016

Popis

Bylo mi 13 let, když jsem byla s turistickým oddílem na svém posledním táboře. S táborníky dneška jsem měla pramálo společného. Dlouhý cop, ofina střižená podle hrnce, kostkovaná košile a vytahané tepláky, brýle nevzhledného tvaru a barvy. Bez mobilu, bez fotoaparátu. Prostě jen já, prima parta a příroda. Teď po 27 letech jsem vyrazila se svým třináctiletým synem na tábor, opět jako táborník. A měla jsem se báječně. A že to byl tábor neobyčejný, to uvidíte na fotografiích, i na tom, co vám teď sdělím. Do posázavských Malejovic jsme se vydali s Adamem již počtvrté. Má tam totiž svoji druhou rodinu… Tentokrát jsme se rozhodli zůstat týden s ním. A nelitovali jsme. Týpí se tyčila k nebesům oděná do bílých šatů, osel Marko si nás se zájmem prohlížel a zdravil nás tónem lodní sirény. Kočky na lavičkách před školou lenošily v těch slunečných letních dnech a kulatý historický autobus (RTO 706) vozící táborníky na výlety čekal na přípravu Stk. Všude poletovaly děti, mezi nimi dospělí a vzduch se pomalinku začal plnit táborovým dobrodružstvím. Čekal na nás voňavý les, výborná domácí strava, spousta her a tvoření. Při budíčku Ranní píseň, před jídlem Píseň před jídlem. Všudypřítomná kytara, k tomu housle, kontrabas a klavír. Také harmonika a saxofon. Zpěvníčky plné hezkých písniček, které jsme s oblibou otevírali, abychom si společně zazpívali. Udělovali jsme s naší družinou “Vyschlých tresek “ dobré rady nad zlato, které jsme také zfilmovali. Pouštění a filmování videí mělo ohromný úspěch. Závodili jsme v lese na kolech, proháněli jsme se na motokárách. Hráli jsme fotbal potichu za svitu měsíce. Půlily jsme s holkama švestky a blumy a nakonec jsme všichni ochutnali úžasný nákyp. Táborovou loukou se rozléhal dětský smích a nikdo by si nikdy nepomyslil, kolik smutného většina dětí a jejich blízkých prožila či nadále prožívá. Tady jsme však zapomněli na všechna trápení a měli jsme se spolu moc hezky. Ofinu mám opět, dlouhý cop také. Bez brýlí, s otevřeným srdcem a fotoaparátem jsem prožila jeden z nejhezčích a nejpůsobivějších prázdninových týdnů. Všemu vděčím setkání s báječnými lidmi okolo Nadačního fondu Klíček a děkuji jim za všechno, co pro nás a pro ostatní udělali a dělají. Už se nemohu dočkat, až se tam zase vydáme za novým nejen prázdninovým dobrodružstvím.

Kategorie a štítky

Nastavení