Název

Kulturním dědictvím protkaný Písek, 21.– 23. 4. 2017

Popis

Náš výlet začal hláškou teenegera při výstupu na autobusovém nádraží takto: "Na výlet do Písku, ha ha." Jeho výsměch předurčil povahu našeho krátkého poznání tohoto královského města. Cestou do penzionu nás potkává partička teenegerů. Jeden z nich mě zdraví: "Dobrý den paní učitelko!" Odpovím na tento milý pozdrav, i když učitelkou jsem se i přes svou touhu tenkrát mladého děvčete nakonec nestala. Kamenný most při západu slunce. Je potřeba najít ten správný směr pro foto - se Sladovnou, abychom neměly to špatné pozadí s píseckými paneláky. Hledáme vyhlášenou restauraci U Reinerů a nakonec ji objevujeme za naším penzionem, který se posléze stává naší noční můrou... Všude spousta sekáčů a kaváren, i ty bary jsme našly. Vypadá to na slibný víkend. V pokoji nás bací do tváře horký vzduch. Topení jde centrálně, je nějaký problém zrovna v naší ulici. Přes kouřem zahalenou hospodu domlouvám vypnutí topení na noc, jinak to nepřežijeme... Je nám naštěstí vyhověno. První noc je za námi. Dobrý den zostra nám v 8 hodin ráno popřeje nepříjemný zaměstnanec restaurace patřící k penzionu. Přes zakouřenou místnost se dostáváme na svou velmi skromnou snídani. Nikdo se s námi nebaví, vypadá to, že jsme spíš na obtíž. Plísně na zdi zakryté suchou výzdobou obalenou prachem, snídaně nikoliv v trávě, ale v léta neopečovávaném kdysi nádherném historickém objektu. Úprk do sekáčů úderem deváté. Úlovky fajnové, paní válčí s EET, ale vše pod jejím vedením nám slušelo. Déšť vytrvalý, vítr studený a hurá na oběd! K Reinerům - plzeňská restaurace, legendární místo. Nad hlavou vzkaz od Mikoláše Alše. Výborný oběd - tip šéfkuchaře - grilované kachní prsíčko s restovanou zeleninou a hráškovým pyré. No mňam. Příjemné místo, vskutku. A hurá do Prácheňského muzea... Nádhera (foto a popis v albu "Prácheňské muzeum") Dále foto výstava ve Sladovně - Od pólu k pólu. Foto zvířat a krajiny. Sladovna - rájem pro děti. Odpoledne hledáme příjemné místo k odpočinku. Nacházíme Kavárnu až na půdu. Krásné místo. Dávám si Cafe Au Lait, zní tu francouzská hudba, nápojový lístek je zasazen do knihy. Kávu dostávám do hrníčku se zeleným broukem. Obsluhují nás mladí kluci a jsou moc milí. S Dani si dáváme výtečný a zároveň vydatný čoko dort se slanými pistáciemi. Hezky se nám tu sedí, píši, co jsme za den prožily a na rozloučenou si dáváme Aperol Spritz. Veliký... A krásně barevný. Děláme si léto na sklonku chladného dubna. Večeře U Reinerů, 3x malé pivko, Dani zvěřinová paštika, já škvarková pomazánka. Všude veselo, fofr, obdiv číšníkům. Sedíme, ale chceme tančit. Jdeme přes park do Music Baru Divadélka. U šatny postávají sotva plnoleté slečinky řešící svůj nedostačující šatník. Postoupíme k baru, hrají tuc tuc, dáme řeč s pohodovým klukem za barem, Dani dává Sex on the Beach, já jsem po pivech napitá.. Změna stylu se nekoná, tak na doporučení pokračujeme do Retro Clubu, kde mají hrát hity let 70. - 90. Zapadneme do retro pohovek a čekáme, co se bude dít. Noční život v Písku pokročil. DJ hraje devadesátky, které zrovna nemusím. Nedá se to poslouchat, sedíme s lidmi, kteří přišli ze svatby, Danča upozorňuje disdžokeje, že nikdo netančí, tak ať změní repertoár. Nedá se s ním mluvit, ale nakonec přičiněním známé od holky ze svatby začne hrát trošku rocku, tak zapaříme. Hustej kouř, prima lidi, smích a tanec nás pomalu nasměrují do nedělního rána. Danče jedna slečna přišlápla ostrým podpatkem kotník, ale i přes její bolavou nohu končíme noc procházkou s lidmi z klubu a nad ránem uleháme do přetopeného pokoje v našem penzionu. Ráno nás budí slunce, snídaně bez čerstvého pečiva, jen s tousty z předchozího dne. Procházka, dobrý oběd opět U Reinerů, po obědě cukrárna, procházka k lázním a na starý hřbitov plný významných osobností. Neskutečné - hřbitovní zeď končí a zároveň začíná zdí sportovní haly. Zajímavý počin. Jsme unaveny, nestíháme výstup na Městskou věž, jelikož se otevírá v hodinu, kdy máme opustit město Písek a vydat se směrem k domovu... Ani výlet na Jarník, díky Dančině bolavé noze. Jedu ještě v červnu na Písecké slavnosti, tak to mám v záloze. Díky Ti město na Otavě, z hlediska kulturního dědictví jsi úžasné. Hlavně pozor na ten penzion v Nerudovce, já blbec nekoukla na recenze. To jsme tomu daly. Jsme skromné, ale toto zdaleka nedosáhlo ani na standard. Ten (ne)lidský přístup a ta špína, je to opravdu smutné. Penzion ukrytý v historické budově by si zasloužil lepší zacházení. A návštěvník jakbysmet.

Kategorie a štítky

Nastavení