Název

Historií protkaná Kutná Hora, 16.-17. 11. 2019

Popis

Je vážně krásně, takhle v listopadu. Teplé, slunné dny, na výlet jako stvořené.. Kutná Hora jako překvapení k narozeninám.. Děkuji, Tome.
Sedím chvíli v Blues Café, kam jsem chtěla zavítat již v roce 2015, kdy jsem KH navštívila s Dančou. Tenkrát tam byla nějaká akce, holky a kluci oblečeni do rytmu swingu s hudebními nástroji a bylo plno. Od té doby si to místo nosím v hlavě.. Hrají tu blues, jak jinak. Vedle u stolu sedí slečna v černém roláku, károvaných kraťasech, kouká do mobilu a pláče. Slzy jí tečou po tváři. Ať se vypláče. Prožívám to s ní, k tomu ten blues, za barem modrovláska a vedle ní filosofující bluesman s culíkem, brýličkami a čepičkou naraženou na hlavu, tak šedesátník. Vedle u stolu hraje maminka se dvěma malými kluky karty. Je mi tam hezky, klidně.. Ze zdi na mě z plakátu civí polonahej Iggy Pop s vlasy po ramena, několik dní nečesanými. Nad barem na plakátě oči, které mě sledují a málem mě uhranuly. Ty patří Franku Zappovi, tomu hudebnímu čertovi. Vedle v místnosti s LP deskami a CD je nádherný černobílý portrét Barbry Streisand. Mám chuť ho mít. Také mám chuť říct si o nějakou skladbu Snowyho Whita, kterého jsem nedávno objevila. Ani táta, bluesman tělem i duší, ho neznal.. Je úžasnej.. Snowy i táta, samozřejmě.. Cítím se tu jako doma ve svém pokoji.. Mám chuť se tam po večeři vrátit na dvě deci, ale zavírají ve 20 h, takže se to nestíhá.. Slečna s modrými vlasy za barem nás posílá po mém dotazu, kde prima strávit večer, do baru "22", kterému ta "Dvacetdvojka" bliká nad vchodem a mně se tam nechce.. A tak objevuji bar Pod schodama, kde po hodince potkáváme slečnu s modrými vlasy..

Galerie GASK (fotografie najdete v samostatném albu) nádherně a s citem ukazuje moderní umění. Citáty na zdech provázející lidské pocity mi do hlavy ukládají pravdu, kterou dávno znám. Jen se mi potvrzuje. Bylo to to nejlepší, co jsme mohli v Kutné Hoře navštívit.. Umělecký zážitek a celé odpoledne v tom skvostném prostoru bývalé jezuitské koleje.

Pivko Kutná Hora prima, polabský cider v undergroundovém klubu Pod schodama perfektní.

Kavárna na Kozím plácku? Tak milé místo k odpočinku jsem dlouho neviděla. Káva vynikající a hodinku na sofa se sluncem, které hřálo do oken, to bylo krásné zakončení narozeninového výletu. Nedivím se, ségruško, že máš Kutnou Horu každoročně pro radost..

Barboru a kostel sv. Jakuba ani nezmiňuji, to je klasika na kterou se dá koukat od rána do večera..

A lípa 17. listopadu, ta je tak trochu má..:)
Děkuji všem, kteří si na mě ten den vzpomněli. Moc mě to potěšilo.

Nastavení