Název

Danovo Holansko, Peklo a jiné skvosty na severu Čech, 28.-30. 8. 2020

Popis

"Neznám nikoho, kdo by měl radost z deště jako Ty, Káťo..." Byla jsem okouzlena tím neznámem, které nás obklopovalo. Rybníkem, krajinou po dešti, chatkami v kempu. Nad tím vším jsem se rozplývala, dokonce i nad tím, když mě Dan nenechal spát, jen aby věděl, jak jsem si užila výlet do Pekla s Honzíkem... Stáňa i Dan kroutili nevěřícně hlavou nad holkou, která se raduje upřímně z těch maličkostí okolo nás... Cestou do Holan jsme měly se Stáňou vykecanou díru do hlavy od našeho kamaráda a mistra monologu Dana... Dobrovolný včelař Vašek se zlou opicí nám zpestřil páteční večírek v kempu Milčany. Aneb jak se ze sympaťáka vyklubal macho, který se mnou musel házet vzduchem, aby ukojil své touhy a já poznala, že není tanečník jako tanečník... Dorazili jsme do kempu za silného deště a stmívání ve složení Stáňa, já, Dan a Azorek, který se stal hrdinou celého víkendu v Holanech. Co se hlídání páníčka a jeho party týče... Dan jel na třídní sraz a my holky ho doprovodily, jelikož jsme měly volný víkend rezervovaný pro RFCH. Píši Honzikovi, že jedu do jeho oblíbených Holan a on se tam objeví stejně jako my v pátek večer a stráví s námi víkend. Prší, a tak Honza přichází mezi nás později. My zase, již podruhé na našich cestách, večeříme studené buřty, které koupila Stáňa. Ještě se dožadujeme kusu šunky a housky. To nevíme, že nás opodál čeká teplá šunka a těstovinový salát... Jinak bychom samozřejmě s Danem nedělali psí oči... V chatce s námi přespí ještě Petr, spolužák Dana. Je to usměvavý a vtipný hoch. V pátek večer se tančí na oslavě 40. výročí svatby. Přichází na řadu můj repráček, který mám s sebou na cestách, kdyby byla chuť poslouchat či tančit. Stalo se tak i tady a písničky na přání létaly vzduchem jako komáři u zdejších rybníků. Vašek, ten včelař, je urputný a vztahovačný dvaačtyřicetiletý zprvu sympatický muž , který se mnou tančí tak, že všechny okolo to moc baví, včetně jeho ženy, jen já nevím, jak to dopadne. Zatím se směji, ale když nedělám to, co chce, včetně toho, abych mu zahrála zamilovanou ženu, začne mě urážet. Poalkoholové rozpoložení a rozdílné energie. Je na čase jít spát. Jsou 3 ráno, kluci se vrací k partě, přijdou asi ve 4 a jsou hluční a Vašek, ten bláznivý tanečník, rozrazí dveře naší chatky v půl sedmý, kdy konečně všichni spíme a dožaduje se klíčků od auta, které mu kluci vzali, aby nejezdil opilý... Ztropí takový vyrvál, přitom má klíčky vzadu na sedačce v autě. Stačilo se podívat... Noc jako víno, Dan chrápe, Azorek hlídá... Ráno je hezké, pohled na jeden ze 23 Holanských rybníků úchvatný. Voda je hodně zelená, takže přestože bych si ráda zaplavala, nepokouším to.. Koukám jen na tu velikánskou plochu a na ostrůvek v dálce plný bříz a borovic... Nasnídáme se ze zásob a někdy kolem 13 h jsme v Holanech v hospodě, kde čeká již netrpělivě Honza, abychom vyrazili společně na výlet do Pekla. Se Stáňou a s Danem jíme guláš z jednoho talíře, smějeme se všemu možnému, já dostanu malý dáreček z cest od Honzy a vyrazíme směr Zahrádky. Dan by se měl vrátit za spolužáky na třídní sraz a Stáňa se vrací s ním, protože do Pekla je to 13 km a pak ještě do Lípy na vlak a ze Zahrádek do Holan... Nakonec suma sumárum 20 km a takovou štreku se ségrušce šlapat nechce. Vyrazím tedy sama s Honzou, dáme si na cestu banánovou zmrzlinu, krajina je tu malebná. Procházíme skalami, lezeme na Skautskou vyhlídku, kde z velkých kamenů hledíme do kraje. Obdivujeme řeku, která se vine kolem nás, je plná zelených šlahounů, které jsou jako neposedná háďata, přírodní úkazy, zřejmě včetně nás dvou, jsou tu zajímavé... Vracíme se do kempu ve 21. 30 s tím, že jedeme z České Lípy vlakem do Zahrádek, kde nám v poslední hospodě, a jen kvůli tomu, že je tam nějaké mejdlo, dají najíst. To je radosti. Lipovou alejí ve tmě a párkrát zakopnutim o kořeny se blížíme k Honzíkově dodávce zaparkované v Holanech, kde dostanu instrukce, jak držet medvěda a nešlapat na kobereček... Medvěd pro štěstí je velký a těžký, tak si ho dám vedle sebe a za chvíli už si opřu svou hlavu o tu jeho a společně odpočíváme... Honza nás v pořádku doveze do kempu. Dan je společensky unavený, přivítá nás vypadnutím z verandy rovnou na nos a kontroluje v kolik jsme přišli... A Stáňa, ta je u ohně, kde se hraje na kytaru a na housle. Poslechnu si 4 písničky, Dan tu snahu zdejších muzikantů upřímně okomentuje a já jdu do hajan. Jsem vyřízená... 20 km v nohách a nevyspalá... Ale bylo to fajn. Ulehnu, pak přijde Stáňa, pak kluci, kteří jsou hluční, Dan dělá docházku, já se z něj picnu... Petr povídá v polospánku Danovi: "Ty Brumlo..." Něžné to oslovení pro chrápajícího kamaráda... Noc je trochu lepší, ráno už k nám přijde Honza, který má svou dodávku zaparkovanou kousek od nás... Azorek nás opět perfektně střeží, jen tak si do chatky nikdo nemůže přijít... Jdeme na objednanou snídani, je výborná. Platíme, sbalíme saky paky a hurá na vodopád a pak do pískovny, kde se s klukama koupu. Najdu 5 šupin, každému z nás pro štěstí. Pak nás Dan bere na výborný oběd pod Habstein, kde je jídlo a dezert pastvou pro oči i pro žaludek. Pak hurá na Habstein samotný s krásným výhledem do kraje a také na Čertovy hlavy. My tři jedeme domů do Prahy, Honza do Ralska. V autě zjišťuji, že jsem v lomu nechala svůj nejoblíbenější kamínkový náhrdelník.. Snad ho nikdo nenajde. Volám Honzovi a on říká, že parkuje u toho lomu, že se tam z Ralska vrátil... Sláva, je blízko a může se tam jít podívat. Náhrdelník najde, skoro za tmy, je zašlapanej v písku v trávě mezi kořeny. Mám více štěstí než rozumu... A tak vše končí šťastně. Víkend to byl vskutku povedený, i když náročný... A třídní sraz byl tak trochu druhotný, viď, Dane? Děkuji Ti za tuto víkendovou jízdu. S Tebou se člověk vážně nenudí... Tak zase někdy... Ségruško, Dane, Honzi, Petře, díky za ten společný čas...

Kategorie a štítky

Nastavení