Název

Brdský "Wonder" vandr z Voznice přes Studeňák do Jinců, 11.-13. 6. 2021

Popis

Pár dní před tím než vyrazíme na cestu do hlubin duše brdských lesů, rozepíšeme se ve skupině a je vidět, že se začínáme těšit.. Já už dlouho. A od středy mám sbaleno. Znáte to, něco vás čeká, cesta na nová místa. Celý víkend v lese. To je vážně romantika.. V 17 h sraz "Oáza Smíchoff", jak píše Márty. Dorazím jako první, vzápětí Veru, Kůň, Míra a Márty. Nějak čekáme na špatném nástupišti, a tak místo v 17.05 jedeme až v 17.34. Je krásný podvečer, sedíme v busu, koukáme ven na krajinu a vzdalující se velkoměsto. Den pomalu končí a nám začíná nové dobrodružství. Míra naplánoval trasu do míst, která neznám.. Vidím pole s vlčimi máky, jak ho osvětluje sluníčko. Dobříš, Voznice. Tam vystupujeme a zajdeme v místní hospodě na jedno. Potom jdeme vsí a lesem, kde je nám vodítkem (S)studánka a tady v lese poblíž Bílého kamene bychom měli složit hlavy. Začíná se stmívat, cestou potkáváme Pandu, kamaráda kluků. Snad už jsme někde poblíž, nicméně už to chce čelovky, v lese je mokro, mírná bažina, hledáme náš "kemp". Už to musí být blízko, neztrácí Míra naději. Ano je, ale ve tmě to nepozná. Líbí se nám jedno místo. Já a Veru jdeme dál. Leží tam bříza, je to konec lesa, dále je ohrada a pokácená část lesa v ohradě. Vidím starou karimatku a Veru objevuje zbytek ohniště. Voláme kluky, místo se všem líbí, a tak vytahujeme karimatky a spacáky a rozděláváme oheň. Večeříme ze svých zásob a Míra pouští z repráčku nejen tramské písničky. Je to skvělý mix, moc se nám to líbí. Kytaru tedy nahradil repráček v barvě khaki. Budiž nám všem prominuto. Popíjíme, koukáme na hvězdy a je nám dobře. Čas letí a prý jsou 4 ráno, když zalézáme s Veru a s Mírou do spacáku. Míra má přístřeh, my hvězdnou oblohu. Říká nám, že bychom si měli dát také přístřeh kvůli rose. Riskli jsme to s Veru a s ostatními a rosa nakonec nebyla. Také doporučuje Veru, ať si schová boty a nekonečně dlouho si zpívá.. Vyloudí mi to úsměv na tváři. Mírův zpěv utichne a už jen obrysy stromů, hvězdy a zpěv dřevorubcův nás doprovázejí do říše snů.. Snad bychom i ráno spali déle, ale z dálky se k nám blíží vůz. Zatím nepoznáme, co za vůz se to k nám chystá. Je to traktor a odváží pokácené kmeny. 'Do prdele, já vás probudil..", zní slova sympatického traktoristy. Vstáváme a dáváme si snídani. Teplá káva a čaj z Mírova vařiče. Něco tak kouzelného jsem dlouho neviděla. Všechny eintopfy, které byly za celý víkend v tomto vařiči vytvořeny, byly úžasné. Batohy necháváme Koňovi a jdeme prohlédnout blízká místa k táboření. Pěkný les, pěkné místo pro tramping. Cestou sebereme modráka, který je večer součástí guláše. Ale to předbíhám. Míříme na Studený vrch. Cesta nám pěkně ubíhá, máme pěkné počasí. Dojdeme do hospody v Malém Chlumci, občerstvime se vším možným, sedíme poměrně dlouho. Spadne pár kapek a my pak vyrážíme do míst, kde opět složíme hlavu. Povídáme si a jdeme a jdeme. Pod Studeným vrchem nás překvapí vydatný déšť. Oblékáme pláštěnky a stoupáme. U rozhledny je krásný plac. Ohniště a několik lavic se stoly. A jedny lavice se stolem jsou pod střechou. Všude je plno. Míra požádá o místo pod střechou, je čas se navečeřet. Mladí studenti se přestěhují pod stromy k ohništi a do svých stanů. Zvou nás na oheň, kytaru a zpěv, ale za chvíli už nehrají, a tak zůstáváme v přístřešku, večeříme, pijeme pivko a povídáme. Veru a já se chceme přiblížit zapadajícímu slunci, které ozáří les tak, jako by v něm hořelo. Je to síla. Tak krásná přírodní síla, to všechno okolo nás. O slovo se opět hlásí trampské písničky z repráčku. Užíváme si to a je nám fajn. Spát jdeme brzy, někdy kolem půlnoci. Začíná být chladno. Kluci jsou rozprostřeni vedle rozhledny pod přístřešky a nám s Veru patří ta velká lavice pod dřevěnou střechou. Je tak tvrdá, že se převaluji z boku na bok s pak zase na záda, přidávám si kabát do spacáku, aby mě zahřál. Vzduch zanechává na obličeji studenou stopu. Nemohu usnout, prý málo piva, říká Míra, koukám na rozhlednu a na hvězdy.. Ráno fouká, sem tam svítí sluníčko, je chladno. Sbalime si saky paky a ochutnáváme ze zásob svých i ostatních. Teplá káva s čoko mlékem, zbytky brownies, paštiky a jiné. Mně vlezla do polootevřené kapsy batohu myška a dala si snídani dříve než já. Zásoby vody máme ze studánek. Čekame, až se otevřou dveře rozhledny a jdeme se podívat nahoru. Rozhledna je uvnitř původní, s krásnými prostory. V zimě by tam bylo prima přespat. Příkré žebříky nás dovedou na vrchol, odkud dohlédneme třeba až na Karlštejn. Krásně zvlněné kopečky.. Kupujeme pivo, limo, suvenýry a jdeme pro batohy. A hurá na nedělní výlet. Sluníčko se snaží, ale je o poznání chladněji než v minulých dnech. Obědváme v lese u pomníku padlých partyzánů. Na menu je fazolový guláš s česnekem. Mňam. Posíleni se vydáváme na Kuchyňku. Krásné místo, nádherný les plný buků a kamenů obrostlých mechem. Čeká nás velký sešup do vesnice a tam pivečko a vynikající hermelín,
také chipsy. Autobus už opouští stanici, ale vidí nás, a tak přibrzdí. Cílová stanice Jince. 32 kilometrů v nohách. Kupujeme jízdenky, dáváme pivo a limo v hotelové restauraci a se zapadajícím sluníčkem nasedáme krásně znavení do vlaku. Naše sonda do hlubin duše brdských lesů je u konce. Ve vláčku si povídáme a plánujeme další setkání. Zdobí nás ruměnec ve tváři, vrásky od smíchu a od sluníčka. Bylo nám spolu moc hezky, byli jsme na jedné vlně, souzněni. Jsem moc ráda, že jsme si to spolu nadm(M)íru skoro jako přátelé Z(z)eleneho údolí užili. Kůň ani moc nekopal, jeden hod sekyrkou nikoho nezranil. Mírův batoh byl malý, ale bylo v něm vše, co tramp potřebuje. To mě fascinovalo. Děkuji všem za milou společnost a nezapomenutelný zážitek a těším se, že si to někdy zopakujeme.

Kategorie a štítky

Nastavení