Název

Z Labské na Sněžné jámy a dál... aneb toulání se kouzelnou krkonošskou krajinou II, 25. 5. 2014

Popis

Ráno nás probudilo sluníčko. Snídaně byla výtečná, houstičky snad přímo z pece vyndané..
Sbalily jsme saky paky a vyrazily jsme do krpálu směr Sněžné jámy. Sluníčko chtělo hřát, ale trochu bylo umírněno studeným větrem. Šplháme, přešlapujeme pomyslnou čáru a jsme v Polsku. Magické skály, strmé srázy, dole malá ledovcová jezírka. Zdejší vysílač a v minulosti hotel je zajímavou dominantou okolí. Jsem opravdu okouzlena tou velikostí a magičností místa.
Nejraději bychom po hřebeni došly až na Sněžku. Napadají nás různé historky, jak voláme domů, že jsou bouřky a že musíme přespat na Luční boudě..:) Ale po zdravé úvaze a hezkém snění začínáme klesat na Martinovu boudu, dále pak na Medvědí boudu, kde obědváme a kde jsem byla naposledy s mamčou a dědou, když mi byly 2 roky. Začínáme náhle prudce klesat a jsme ve Špindlu. Nestíháme o fous nějaký bus do Prahy, a tak čekáme na další, který byl tím pravým odpočinkovým a vyhlídkovým. Cesta mu trvala celé 4 hodiny...:) Krásný víkend zhatil zloděj, který nám v době naší nepřítomnosti vykradl sklep. Úlovek byl dostačující, přes zamčené dveře do bytu nepostoupil... Aspoň, že tak.
Na začátek horského procházení se to bylo úplně skvělé, nebyla jsem unavená, nic mě nebolelo. Trošku ramena od batohu, který jsem neměla dobře utažený. A maličko svaly na nohách – to z toho prudkého klesání...
Na podzim plánujeme přechod Krkonoš, Yvonka už má detailní trasu... A další výlety jednodenní.. Učarovaly mi ty Krkonoše, ne, že ne. Jo, a příště si beru Nikona, ten Lumix nebyl na ty krásné scenérie ta správná volba... No, když já to chtěla mít lehký...

Kategorie a štítky

Nastavení