Název

Nedotčený půvab nejvýchodnější části Krkonoš, Rýchory, část II. - Pralesem do Albeřic, 18. 6. 2016

Popis

Ráno nás budí skrz okno sluníčko a má sílu. Za boudou se pase srna. Těšíme se na snídani, jejíž součástí je chléb s domácím sádlem se škvarkami. Mňam. Jelikož nespěcháme, dlouze si povídáme s paní provozní a poté vyrážíme směr Dvorský les. Ten je znám pro své zakřivené kmeny porostlé mechem a lišejníkem. Fotografové sem přijíždějí tento skvost fotit hlavně, když padne mlha. Je to pak tajemné. My tam dorazily kolem poledne, slunce bylo ostré, zbylá pára prosakovala skrz koruny stromů. Šly jsme po vyznačené cestě a ty správně zkroucené stromy jsme v příliš hojném počtu nepotkaly. Ale tento prales atmosféru má, zvláště když jste sami mezi rostlými stromy. Krásná tráva, rostliny, jen my a ptáčci, netknutá příroda. Z lesa vyjdeme na louku, odkud vidíme do Polska na jezero Bukówka. Stojí tam dvě chalupy a my už máme plány na koupi jedné z nich. Pokračujeme do Horních Albeřic, cestou vidíme na Sněžku a dáváme sbohem Rýchorské boudě na kopci nad námi. Jsme nadšeny tou krajinou. Míjíme vápencové lomy a jednokomorovou šachtovou vápennou pec na pálení vápna, ve které dnes sídlí muzeum. Cestou mi pípne sms od spolužáka, který má zde chalupu, že se máme zastavit. Byli jsme domluveni, jinak by zůstal mobilní telefon na samém dně batohu a vypnutý. Nechtěla jsem být v té schůzce s přírodou rušena…
Dáváme malý oběd v penzionu U Dána, který nám je doporučen bývalým provozovatelem Lysečinské boudy. Tam jsme měly být na druhou noc, ale Bouda už je nějaký čas mimo provoz a na prodej. Taková škoda. Bouda je na pěkném místě, míříme tam z penzionu. Zhruba 3 km do kopce. Po obědě jsme celkem znaveny, a tak nám to příliš nešlape. Míjíme chalupy, v jedné z nich bydlí náš spolužák Dan. Píši mu, že přijdeme kolem 17. hodiny. U Lysečinské boudy chvilku sedíme, je nám líto, jak to s ní dopadlo. Třeba se ji ještě podaří zachránit. Tyhle boudy s historií by neměly takhle končit. Náhle začne někde v dáli bouřit, a tak se rozhodneme pro rychlý návrat. Cestou dolů k chalupám nám mává muž sečící trávu. Je to Dan. Sundavá ochranný štít a jde nám vstříc. Jsme u něj o hodinu dříve. Sedáme před chalupu, kde jsme vlídně přijati a obslouženi Danovou ženou Kačkou. Dostáváme kávu, čaj, koláč, Prosecco a kousek melouna. Povídáme o horách, a tak různě. Dan nám u velké mapy doporučuje hezkou cestu přes Úpu a Spálený mlýn do Pece. Původní plán byl zakončit naši cestu v Janských lázních či v Žacléři, ale nakonec nás nalákal na tu cestu do Pece. Těšíme se. Dan nás provede celou chalupou, je nádherná… Mají tu moc hezky a lípu před chalupou a ten výhled do údolí… Je to úžasné místo. Od Dana sestupujeme do našeho penzionu. Raději bychom byly o ty 3 kilometry výše, v tichu hor. Ale co naplat. V penzionu večeříme výborné smažené kapří hranolky s mačkanými bramborami. Je to pochoutka. Pak se svalíme na gauč u krbu a dáváme si šláftrunk v podobě medoviny a mandlovice a vzpomínáme na momenty společně prožitého dne. Bylo to krásné, všechno to, co jsme zažily. Po dvacáté hodině odcházíme na pokoj. Vypadá to, že jsme opět jedinými hosty. Dobrou noc a zítra naše putování končí, ale to předbíhám..

Kategorie a štítky

Nastavení