Název

Horské jaro nejen pod stanem, Dvorská bouda, Krkonoše, 16. - 17. 4. 2016

Popis

Takto přesně jsem si to přála - aby mě, hned po Yvonce, přivítalo, po ranním výlezu ze stanu, slunce a přenádherný výhled do údolí. Den předtím, ten večer, co jsme stavěly stan, jsme neviděly na krok..
Při pohledu na plné město mě napadá: “Kam ti lidé spěchají?” Je svěží sobotní ráno, ptáci řvou jak o život a Praha je před 6. hodinou živá, jako by byl všední den. Skladba je jasná: pracující, dopařivší a turisté. Já jsem turistou ve svém městě, jedu se vyvětrat do Krkonoš. V 6.45 jsme s Yvonkou nasedly do busu směr Pec. V 10 hodin jsme byly na místě. Stoupáme Zeleným dolem k Richtrovým boudám, kde si sedáme pod střechu a obědváme. Bouda má prázdniny. My koukáme do mlhy a na začínající déšť. Oběd v přírodě chutná ještě lépe než doma nebo v práci. Na závěr se odměníme hrstkou ořechů a kouskem čokolády. Povídáme si cestou o všem možném a jsme zde šťastny. Stoupáme ke Dvorské boudě, která se nachází cca 7 km od Pece. Někdy kolem 14. hodiny jsme u chaty Výrovka, která má velmi moderní design, ale nevíme, zda se nám vůbec líbí. Chata uvnitř si ponechala ten starý ráz, místnosti jsou ohromné. Usedáme ke stolku u okna, za kterým by se mlha dala krájet a meluzína hučí nestydatě do oken. Akorát obsluha trochu vázne, pánové postávají u baru a naše návštěva je příliš nezajímá. Po delší chvilce mladý muž přichází a my si objednáváme půllitr zázvorového čaje s medem a citronem. Prima vzpruha do toho, co nás ještě čeká. Po hodince se vydáváme ke Dvorské boudě. Myšlenku na Luční boudu nám překazilo počasí, takže cíl naší cesty - Dvorská bouda - volá… Půl hodina cesty po ledu, v mlze a vichru nás zavede ke Dvorské boudě, kterou jsme málem minuly. Natěšeny na stanování v nadmořské výšce 1313 m, navíc v Krnapu, nás stále drží na vlně optimismu. Vejdeme do Boudy, kde potkáváme pár nadšenců, kteří přišli také stanovat, ale po chvíli se nechávají majitelem přesvědčit, ať zůstanou v teple boudy i přes noc… Počasí je velmi nepříznivé, ale my se nedáme a stan, který má nutkání uletět, nakonec přemluvíme k poslušnosti. V tom největším lijáku stavíme. Ruce studené a mokré, sil pomalinku ubývá, ale my prostě tu romantiku chceme zažít. Stan hlídáme z okna restaurace, kde večeříme. Svařák nás skoro uspal. Odpočíváme, nabíráme sil a kolem 21. hodiny se stěhujeme z tepla chaty do čerstvosti dubnových hor pod plachtu. Déšť ustal, nárazy větru nikoliv. Uleháme teple oblečeny do spacáku pro komfort do -10 st. C, takže je nám nakonec jako v pokojíčku. V noci je na nule, spíme celkem dobře a ráno…. nás budí slunce. Východ slunce na Dvorské - nádhera. Malá odměna za naši odvahu. Ten pohled do údolí je opravdu úžasný. Před snídaní, po 7. hodině ranní, děláme malou procházku. Dubnové slunce ozářilo stromy, pláně, chalupy a údolí. Je to radost být součástí toho všeho tady. Výborně posnídáme, balíme stan a vyrážíme zpátky do Pece. Cestou spřádáme plány na další výlety po Krkonoších. O jednom víme už nyní. V červnu nás čekají Rýchory… Krkonoše se stávají naší láskou.

Kategorie a štítky

Nastavení